TMA

27. října 2012 v 21:14 | Gawarin |  Básnění
Tak jsem napsal básen' tom, že ve tmě je všechno jiné - z obyčejných věcí se stávájí věci kouzelné a naopak.

Za chladných nocí pozimních,
kdy všechna světla zhasnou,
přijíždí víla na saních,
sáně s vílou krásnou.

Saně tlačí spřežení
sedmi saní divých,
též tři oři šílení
a pět sirén tklivých.

Dále dvacet nočních můr
a stádo rarachů,
navrch osm kreatur,
co stvořeny jsou z prachu.

Ta víla, sic krásne je,
avšak v srdci zkažená.
Její vlasy hedvábné
nezakryjí, že je zlá.

Jezní v noci na svých saních
a rozdává smrt a strach.
Zpívá do tmy o svých dlaních,
které mění lidi v prach.

Zpívá si svou píseň zlou,
jejíž libé tóny křičí.
Nezadá si s ozvěnou,
ta jak vítr stále skučí.

Probudila staré síly,
světlonoši, andělé
bojíc se té zlé víly,
chovají se zbaběle.

Má někdo vůbec kuráž, sílu,
- to ptám se, když do srdce mi proudí strach -
zastaviti tu zlou vílu?
Tu, která mne změní v prach?

Křičím: Víla se blíží,
už je zde!
Ze svých saní na zem shlíží
a tváří se velmi zle.

Rty se pohnou, krvavé,
jak vlčích máků ruď.
Přikrčím se, namířím kopí staré,
teď míří na její hruď.

Kopí praská, zlomené -
smířený, oči zavírám
- na třísky rozdcené.
Má odvaha je ta tam.

Už v hlavě slyším její zpěv,
zpívá mi o mé smrti.
Touží ochutnat moji krev.
Slova vzduchem letí.

Stále bolest necítím,
tak otevřu oči -
slunce vyšlo mezitím
a zahnalo tmu noci.

Zářící kotouč svítí tam,
kde holá stráň strmá.
A tam, kde víla stávala,
teď stojí už jen vrba.

Znavený se posadím
pod její smutný kmen
a mlčky přemýšlím.
Byl to snad jen sen?

Zvedám se, a domů jdu
a stále nejsem moudřejší.
Naposled se ohlédnu -
- pod vrbou roste mák vlčí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama