O zármutku a ztátě

11. prosince 2012 v 20:02 | Gawarin |  Slova ze skla a nefritu
Když ztratíte toho, kdo vám přirostl k srdci, tak to vždy bolí. Všichni se vás ptají, jestli je vám dobře, a vy odpovídáte: Jo, zvládnu to. Ale ve skutečnosti to tak není. Přáli byste si vrátit čas a změnit svá rozhodnutí. Nebudu vám radit, jak máte být silní a co máte dělat - takové návody neexistují. Ale jedno vám řeknu - nebojte se být smutní. Když dáte pocitům volný průchod, tak vás později jejich proud nestrhne. Sice vás zasáhne, ale vy se zachytíte větví. Bolest nikdy zcela nezmizí, vždy ve vás zanechá prázdná místa a rýhy. Avšak ty časem můžete zaplnit. Ale i když nepůjdou vidět, nezmizí.
Nejdřív si nechceme připustit, že už tu s námi nejsou. Ale postupně vzpomínáme, nacházíme útržky ve své mysli a my si uvědomíme, že je už nikdy nespatříme.
Nedávno navždy odešel člověk, který měl narozeniny ve stejný den jako já. Ted' se cítím, jako by část mě chyběla.
Tato básen' je napsaná v ten den, co jsem se to dozvěděl.

Anděla

Když konce začátek
Ty dlouho hledáš
Já vracím se nazpátek
Proč jen to děláš?

Vždyť spirály bělavé
Tys roztančila
Slovíčko laskavé
Vždys utrousila.

Jiskřící oči
Kouzelný hlas
Bojíš se skočit
Vrátit zpět čas.

Já bych to udělal
Ušetřil bolest
Zlé sny zahnal
Roztříštil zlořest.

Změnil své kroky
a zastavil čas
Vrátil zpět roky
Přemohl mráz.

Natrhal heřmánek
A borůvek pár
Proměnil červánek
V rozkvetlý sál.

Dal bych ti křídla
Co vyrobil jsem
Z bublinek mýdla
V kouzelný sen.

Však slunce už zapadá
Jeho svit chladne
V mysli mě napadá
Že všechno zhasne.

Já bojím se ztráty
Co trhá mi srdce
Na osud krátký
Nemáme ruce.

Ty jsou teď svázány
Šnůrou perel
perly jsou za námi
Černé jak popel.

A mě zbyly jen
Sedmikrásky, slzy
A Černý plášť
Snad smutek a zášť.


Tato básen' je pro mou prababičku, tři kočky které zmizely a pro vás, ktreří víte, o čem píši.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama